Bokko-čan

10. října 2009 v 16:17 | Sal |  ukázky
Bokko-čan

Ten robot se podařil. Vlastně robotka. Byla dílem lidských rukou, a tak z ní udělali opravdovou krasavici. Vložili do ní rysy těch nejkrásnějších žen, a proto se podařilo dosáhnout skutečně dokonalé krásy. Vypadala možná poněkud odměřeně, ale i to je jeden ze znaků ženské krásy.
Sestrojit takovou robotku dosud nikoho jiného nenapadlo. A proč také vytvářet robota, který jen zastane stejnou práci jako člověk? Náklady na jeho sestavení lze využít účelněji a lidí, kteří se nechají najmout na práci, je přece spousta.
Tahle robotka ale byla vytvořena pro potěšení a sestrojil ji majitel jednoho baru. Takový majitel baru nemá po návratu z práce vůbec chuť si nalít. Alkohol je pro něho předmětem obchodu, ale sám na jeho pití ani nepomyslí. Opilci mu dávají vydělat peníze, času má také dostatek, a tak si sestrojil robotku. Jen tak.
A protože to udělal pro potěšení, podařilo se mu vytvořil krasavici bez jediné chybičky. Její pokožka byla na dotek jako živá, od skutečné k nerozeznání. Napohled ta robotka vypadala opravdověji než originál.
V hlavě však neměla skoro nic. To už bylo zkrátka nad jeho síly. Zvládla prosté odpovědi a pár jednoduchých pohybů, například pití alkoholu.
Když robotku dokončil, vzal ji do baru. Byla tam i místa k sezení, ale posadil ji doprostřed k barovému pultu. Bál se, aby nevyšlo najevo, že je umělá.
Hosté si všimli, že se u baru objevila nová dívka, a jeden za druhým se s ní snažili navázat rozhovor. Když se jí ptali jen na jméno na věk, bylo všechno v pořádku, ale jakmile došlo na složitější otázky, nastaly problémy. Přesto nikdo nepoznal, že jde o robotku.
"Jak se jmenuješ?"
"Bokko."
"Kolik ti je let?"
" Jsem ještě mladá."
"Kolik přesně?"
"Jsem ještě mladá."
"No tak, kolik…?"
"Jsem ještě mladá."
Hosté v tom baru měli většinou dobré vychování, a tak se na věk nikdo dál nevyptával.
"Máš hezké šaty."
"Hezké šaty, že?"
"Co piješ ráda?"
"Co piji ráda?"
"Třeba džin fiz?"
"Ano, třeba džin fiz."
Alkoholu vypila neomezené množství. A navíc se nikdy neopila.
Bokko-čan byla hezká, mladá, odměřená a odpovídala stručně. Brzy se to rozkřiklo a hosté se do baru jen hrnuli. Povídali si s ní, popíjeli a hostili ji.
"Kohopak z hostů máš nejraději?"
"Kohopak z hostů mám nejraději?"
"Máš mě ráda?"
"Vás mám ráda."
"Půjdeme tedy spolu do kina?"
"Půjdeme tedy spolu do kina."
"A kdy?"
Když nedokázala odpovědět, dala znamení majiteli a ten jí přispěchal na pomoc.
"Pane, nesmíte ji tak škádlit!"
Obvykle to docela sedělo, takže host se hořce usmál a rozhovor ukončil.
Občas se majitel sklonil k její noze, z plastové trubičky odčerpal alkohol a ten znovu naléval zákazníkům.
Hosté si ničeho nevšimli, protože Bokko-čan byla ještě mladá, rozhodná, neobtěžovala lichotkami a když pila, dokázala se ovládat. Časem si získala velkou popularitu a do baru přicházelo stále víc a víc lidí.
Jedním z nich byl mladík, který se do Bokko-čan zamiloval. Začal do baru docházet pravidelně a jeho city k ní s každou návštěvou rostly. Také částky na jeho účtech začaly růst, takže se dostal do problémů s placením. Když se pokusil peníze vzít doma, otec ho přistihl a velice se rozzlobil.
"Už tam nikdy nepůjdeš! Tady máš peníze, abys splatil dluh. Ale tím končíš!"
Když mladík přišel do baru zaplatit, myslel si, že je to naposledy, a tak hodně pil a štědře hostil i Bokko-čan.
"Už nikdy nepřijdu."
"Už nikdy nepřijdeš."
"Je ti to líto?"
"Je mi to líto."
"Ale nemyslíš to doopravdy, že ne?"
"Nemyslím to doopravdy."
"Nikdo není tak bezcitný jako ty!"
"Nikdo není tak bezcitný jako já."
"Mám tě zabít?"
"Zabij mě."
Mladík vytáhl z kapsy sáček s jedem, vysypal jej do sklenice a tu postrčil před Bokko-čan.
"Vypiješ to?"
"Vypiji to."
Před jeho očima vypila obsah sklenice.
"Tak si umři, když chceš!" řekl mladík, dal majiteli peníze a spěchal pryč. Než vyběhl do temné noci, ještě za zády zaslechl: "Tak umřu, když chci."
Po jeho odchodu majitel zavolal ke zbývajícím hostům: "Pijte, co hrdlo ráčí! Teď platím já!"
Oznámil sice, že všechny hostí, ale chtěl tak jen zužitkovat alkohol, který odčerpal z plastové trubičky.
"No ne! To je báječné, to je skvělé!"
Hosté si připíjeli navzájem s číšnicemi. Také majitel za barovým pultem pozvedl sklenici a napil se s ostatními.

Té noci se v baru dlouho svítilo. Z rádia se linula hudba. Ale i když nikdo neodcházel, lidské hlasy umlkly. Nakonec se i z rádia ozvalo "Dobrou noc!" a hudba ztichla. Bokko-čan zamumlala "Dobrou noc!" a s odměřeným výrazem čekala, kdo další se s ní pustí do hovoru.


Hoši, Š. : Očekávání. Praha: Mladá fronta, 2007/ str. 29-34
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama