Zápisky o zjeveních 1/2

2. listopadu 2009 v 13:15 | Sal |  ukázky
Zápisky o zjeveních 1/2
V domě, kde bydlela Osaku, se děly podivné věci. Jednou se zdálo, jako by tu někdo v šílenství tančil, podruhé zas přemisťoval předměty seřazené podle určitého pořádku, jindy se tu jen tak potloukal a vyhazoval různé harampádí. Rušil Osaku při práci, obtěžoval ji a popichoval. Když mluvila, zdálo se jí, že poblíž kdosi nastražil uši a poslouchá. Osaku byla vyděšená a strach jí nedal klidně spát, přitom ale nevěděla, co si má počít.
Jednou v noci ji probudil hlasitý pláč malé dcerky - křičela jako by ji někdo štípl do tváře nebo ji zatahal za uši. Osaku otevřela oči a uviděla malého chlapce. Vypadal jako obláček cigaretového kouře a pomalu se vznášel vzhůru, až se úplně rozplynul. Osaku si v tu chvíli pomyslela, že je to skutečná podoba ďáblova, s rozedněním však nabyla přesvědčení, že to byl pouhý sen.
Té noci se tiše snášel déšť. Osaku byla zrovna na záchodě, když tu pocítila, že jí zpod střechy na záda skočila nějaká obluda. Tělo jí podivně ztěžklo a Osaku zavrávorala. V témže okamžiku zátěž zmizela a jí se rázem ulevilo. Zároveň se jí však zazdálo, jako by jí na šíji sáhla chlupatá psí pracka.
Jednou večer chtěla Osaku přemístit uvařené lilky z hrnce do misky, když vtom se poklice sama od sebe odklopila, lilky se vznesly do vzduchu a hbitě přistály v misce. Osaku až stoupla krev do hlavy, jak ji to vyděsilo. Když se pak opatrně podívala do misky, byla prázdná - a poklice ležela opět na svém místě, na hrnci.
Potom Osaku odešla na pole na opačné straně údolí a vrátila se až se setměním. Vešla do kuchyně a na hliněné podlaze uviděla stát malého průsvitného chlapce. V ruce držel hořící ratolest. Osaku se polekala, a jak jen to dovolovala dcerka, kterou měla přivázanou na zádech, se přikrčila a vyběhla ven. Když se pak opět narovnala a otočila, nebylo po chlapci ani památky. Jen z ohniště zapuštěného v podlaze slabě probleskoval zažehnutý oheň.
Dům Osaku byl tedy přece jen napaden zlými duchy. Osaku se proto rozhodla, že druhý den promluví se starým strýcem a požádá jej o amulet a zaříkadlo na zahánění zlých sil. Té noci mnoho nespala a přemýšlela, že ráno ani nepůjde pracovat na pole, a místo toho hned po snídani navštíví stavení příbuzných.
Právě když snídala, dolehl k ní od domovní branky zvuk rolniček, jaké mívají připevněny na holi potulní mniši. Jakmile Osaku cinkání uslyšela, jako by se jí ulevilo. Z bambusové ošatky vzala dva prosné knedlíčky a vyšla z domu. U branky stál hubený mnich se stříbrnými vousy. Měl na sobě vetché roucho a modlil se k Buddhovi.
"Vážený pane, kdybyste chtěl také trochu čaje, je právě připravený," řekla Osaku, když mu podávala prosné knedlíčky.
Mnich knedlíčky přijal a vložil je do konopné mošny, kterou měl zavěšenou na krku. Potom odtud vytáhl šálek.
"Mohl bych tedy, prosím, dostat čaj?"
"Ale s radostí!"
Mnich poděkoval za čaj a s chutí upíjel. Jak pil, pozorně sledoval Opačinu tvář. Řekl jí:
"Vypadáš, jako by tě trápili zlí duchové."
Osaku byla překvapena. "Ano, přihodily se mi podivné věci a já z nich už mám takový strach, že jsem se rozhodla jít ke svým příbuzným a požádat je o amulet."
"Tak přece tě postihl zlý duch. Ale nemusíš se bát, pomodlím se za tebe a vyženu jej."
"Mnohokrát vám děkuji."
"Doveď mne tedy k ohništi, abych se pomodlil."
Osaku doprovodila mnicha do kuchyně. Ten pak ze své mošny vytáhl několik kousíčků červeného papíru a při modlitbě je vhodil do ohně. Vzduch v místnosti najednou strnul, jako by v něm napjali stříbrná vlákna, a hned nato se ozval závan větru. Zároveň s tím se červený papír vzňal.
"Tak. Jednomu duchovi je tímto konec, ale ten druhý mi unikl. Možná ti bude za osmnáct let zase škodit, a tak ti dám na obranu tohle."
Po těch slovech vytáhl mnich ze záňadří malou dřevěnou destičku a vložil ji Osaku do ruky. Bylo na ní vyryto několik zvláštních znaků.
"Nesmíš ji nikomu dát, a kdyby po tobě snad někdo chtěl, abys mu ji ukázala, ukaž mu jen napodobeninu."
"Opravdu vám moc děkuji."
"Kdyby se ti za osmnáct let přihodilo něco podivného, vhoď ji do ohně," řekl ještě mnich, a aniž čekal na odpověď, znenadání odešel.

Tanaka, K. : Krabí zjevení. Praha: Vyšehrad, 1999/str.134-137
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Error Girls Error Girls | 21. ledna 2010 v 10:22 | Reagovat

Páni, tak to je něco... Musím se přiznat že jsem první četla dvojku a pak až tohle... Teď už mi to dává slysl!!! XD Ach jo, jen mě na tomhle blogu štve že tady máme dlouhé pauzy mezi články... XD YD Ale to až tak nevadí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama