Červenec 2010

Some Info

31. července 2010 v 22:50 | Sal |  Sal
Tak zase zdravim.
Jen kratka zpravica, kdyz uz na to myslim. Treba pak nekdy napisi vice.
Puvodne jsem myslela, ze se tu budu drzet nejake, alespon male, pravidelnosti. Ale tak nejak. . cim vice na to myslim, tim vice se mi do toho nechce. Takze clanky budou, pokud budou, velmi nahodne postovane. Ja vim, rekla jsem, ze obnovuji Blog. Ale to take delam. Jen nekdy budete must na clanky cekat trochu dlouho.
Tak se zatim mejte a zase se nekdy ozvu.
Sal

Išiko Džian

24. července 2010 v 23:16 | Sal |  ukázky
Išiko Džian

Jeho prapředek byl správcem hradu Inujama v provincii Owari (11), ale v době bitvy u Sekigahari (12) pobral z neznámých důvodů za bílého dne veškerý sv§j majetek a vydal se do Kjóta jako rónin, samuraj bez pána. Rod Išiků byl značně rozvětvený, a jelikož Džian patřil k hlavní rodové větvi, žil v bohatství a přepychu. Před sedmdesáti či osmdesáti lety (13) odmítlo knížectví Sacuma, rod Hosokawů a celá řada dalších knížat západních provincií (14) splatit své dluhy, a tak náš Išiko, jenž také půjčoval pouze knížatům, přišel na mizinu.
Kvůli knížecím půjčkám nakonec o většinu svého majetku přišel a třel bídu s nouzí. Celý rod tehdy vymizel beze stop. Jelikož však Išikové kdysi patřili k váženým samurajským rodům, najdeme mezi hatamoty, po celé provincii Owari i jinde mnoho známých rodin stejného jména.

11 - Pravděpodobně Išiko Sadakijo (Sókjú), kterému udělil hrad v léno Tojotomi Hidejoši; po bitvě u Sekigahari však o hrad i léno přišel. Jeho syn Sóun se poté začal věnovat obchodu a zde zmiňovaný Džian patřil ke třetí generaci v hlavní větvi.
12 - 15. září 1600
13 - Přibližně v 50. letech 17. století, budeme-li předpokládat, že text byl sepsán v polovině 20. let 18. století.
14 - Běžná praxe označování knížat jejich rodovým jménem, názvem léna, jež spravovala, nebo funkcí, kterou zastávala. Zde se jedná jmenovitě o rod Šimazu, který spravoval knížectví Sacuma (dnešní prefektura Kagošima) na jižním Kjúšú již od konce 12. století, a o rod Hosokawa z provincie Higo (dnešní prefektura Kumamoto). Jeden z hlavních důvodů jejich vysokých půjček byly mimořádné výdaje spojené s potlačením vzpoury v Šimabaře v letech 1637-1638. V důsledku prudkého poklesu cen rýže v roce 1649 se navíc snížil peněžní výnos z jejich lén, což se odrazilo i ve stále se prohlubujícím schodku rozpočtů jednotlivých knížectví.

Takafusa, M. : Zápisky o obchodnících. Praha: DharmaGaia, 2005 (strany 56-57)