Zármutek

2. srpna 2010 v 16:26 | Sal |  ukázky
Byl to opravdu nádherný dům. V rozlehlé zahradě rostly vysoké stromy s voňavými květy i květiny nejrůznějších barev. Tiché místo prozářené sluncem. Ten dům se tam hodil. Byl velký, v osobitém stylu, prostě překrásný. A nábytek uvnitř - samé přepychové kousky. Počínaje obrazy na stěnách, všechno spolu ladilo.
V tom domě bydlela krásná žena. Bylo jí třicet let, ale vypadala tak mladě, že ani dvacet by neznělo podivně. Roky a měsíce plynuly, jen ona jim unikala. Těšila se pevnému zdraví. Měla nejrůznější sportovní náčiní a za hezkého počasí s ním cvičila na zahradě. Nemoci se jí vyhýbaly. Věnovala se ušlechtilé zábavě. Když venku padal déšť nebo sníh, hrávala na harfu a domem zněla jemná melodie.
Ta žena měla manžela. Byl hodný, čestný a ani postavu neměl špatnou. Jiných žen si vůbec nevšímal, vždy upřímně miloval jen svoji manželku.
Zkrátka ta žena měla téměř všechno.
Nyní se však již nějakou dobu nevěnuje ani sportu, ani hudbě. To proto, že je v jiném stavu.
Zanedlouho nastal den porodu. Přišel doktor, vykonal svoji práci a zase odešel. Avšak pláč novorozeněte se neozval.
"Tak co...?" zeptala se žena manžela.
Ten mlčky zavrtěl hlavou. Žena porodila, ale lidské novorozeně to nebylo. Nebyla to dokonce ani žádná živá bytost. Byla to hrouda ryzího zlata. Oslnivě zářila.
"Ach, zase..."
Hlas se jí zadrhl. Takhle to dopadlo zatím vždycky. Z očí jí vytryskly slzy, velké jako hrách. Zkrápěly její šaty, padaly na podlahu, stékaly do jejích dlaní. A každá z nich se v tu chvíli proměnila v diamant.

Hoši, Š. : Očekávání. Praha: Mladá fronta, 2007 (str. 57-58)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama