Když se někde ve městě sejdou dvorní dámy, které právě nejsou ve službě, a každá chválí svou paní a vyprávějí si o paláci a o dvořanech, je to pro pána toho domu jistě velmi zajímavé.
Přála bych si mít velmi pěkný velký dům. Žila by tam ovšem i má rodina, ale v různých místnostech bych nechala bydlet dvorní dámy, s nimiž si dobře rozumím. Ve vhodných chvílích bychom se všechny sešly, vyprávěly si, posuzovaly společně své básně, spolu bychom četly dopisy, které někdo poslal, a psaly na ně odpověď.
Kdyby přišel milý návštěvník, byl by vlídně přijat a také s tím, komu by třeba déšť bránil v odchodu, by se pěkně zacházelo. A kdyby pak dámy odcházely do služby do paláce, pomáhala bych jim v přípravách, aby byly vypraveny, jak si jen mohou přát.
Velice mě láká způsob, jakým žijí vznešení lidé - je na tom pocitu snad něco divného?
Zápisky z dlouhé chvíle. Praha: Odeon, 1984/ str. 192-193
Sal | 30. září 2010 v 19:10 |
Krutopřísný blogíšek :D